— Plánované cesty —

2017 - Květnové OFF Rumunsko

2017 - XXX - V hlavě se mi zrodil nápad podniknout delší cestu. Kam jinam než na východ. Tahle cesta je teprve ve fázi příprav, proto se o ní zatím nerozepíši víc. Pořád je zde hodně faktorů, které mohou cestu ovlivnit. Každopádně, příprava je v plném proudu.

- Uskutečněné akce -

Rumunsko 2017 - Transylvánie

Předzvěst celé cesty....

Popravdě, nevím ani kde začít.....snad už přípravami na celou akci, která nenechala pár jedinců chladnými.

Je cca Březen a já jedu s kamarádem, na své už KTM LC4 Adventure R, na každonědělní vyjížďku. Kde vymeteme každý nedotčený kout naší krásné vlasti. Po našem rituálu (upečení buřta) se domlouváme, že to vezmeme cestou domů zkratkou. Nasedáme a vyrážíme. Asi za 20 minut jsme na tankodromu. Je po dešti, brázdy od pásů a jiné těžké techniky, jsou až bravurně zaplněny vodou. Ihned nám na tváři vyskočí pomyslný rohlík a vyrážíme drandit. Za 15 minut je po všem. Zastavujeme a dáváme zasloužený odpočinek. Po chvíly nasedáme a vyrážíme. Zařadím 1, pak 2 a najednou se začne motorka vzpírat a šíleně mlátit. Zastavuji a zjišťuji škody. Nic očividného neshledávám a tak jedu domů na všechny kvalty, mimo toho druhého. Po cestě mi dochází, co se asi stalo a za necelý týdense mi to i potvrdilo. A tady začíná pro mě období nejistoty a šílené množství strávených hodin na dílně. Bohužel na úkor mé rodiny. Která mi byla celou dobu oporou.

Zrovna v období jara, kdy se každý motorkář rozhodl (na poslední chvíli) zaservisovat motorku. Takže kalendář mám nacpaný k prasknutí a nevím kam dřív skočit. Rozhoduji se pro alternativní řešení. Zavezu motorku do KTM v Ostravě, za cenu vysoké ceny, ale termínově by to měli stihnout. Na poslední chvíli rozhodnutí padá a já přavážím motorku ke známému, který má taky svou dílnu. Dohoda je jasná - termín odjezdu do Rumun ujasněn. Bude na motorce dělat přes den a já v noci.

Hned druhý den vyhazuje motor ven. Přes večer společně motor půlíme a zjišťujeme škody. Hned první nám do oka trefí vylomený zub na druhém převodovém kolečku + opotřebováná hřídel. Z dalších pohledů usuzujeme, že motorem nejspíše "něco" prošlo. Jedno čerpadlo vylámané, druhé značně opotřebované. Ojnice dosekaná, píst má v sobě jednu větší drážku, rozvodový řetaz téměř po smrti, opotřebované rolny na vahadlech (menší i ty větší), zakarbonované ventily, volnoběžka startéru už má tvar mnohoůhelníku a ne kruhu a spojka na tom taky není nejlíp....

Musí padnout rozhodnutí - opravit to nejnutnější ať můžu odjet a zbytek dodělat později. Nebo udělat komplet GO motoru + komplet brzdy a kotouče, vidice, za cenu toho, že to možná nestihnu do Rumun. Když už, tak pořádně! Uděláme to komplet.

Kamarád objednává potřebné náhradní díly. Něco mají v Ostravě, zbytek se musí doručit z Rakouska. V průběhu času, než dorazí díly, posíláme válec na honování a nanesení nicasilu. Během té doby dojde část náhradních dílů, díky kterým můžeme na motorce trochu pokročit. Buhužel, nejdůležitější díly pro kompletaci motoru, jdou k nám od jižních sousedů, z Rakous. Tohle období bylo opravdu to nejtěžší, jaké jsem zažil. V práci od rána do večera, po nocích dělat na své motorce. Kdo nezažil-nepochopí...

Pokročím trošku...

Zbývá 10 dní do odjezdu a přichází poslední díly. Dokonce měli i druhé rolny na vahadla, které tvrdily, že nestihnou dodat. Jupíííííí. Začíná kolotoč točení hodin. Posledních 8 dní spím cca 4 hodiny denně, jen aby se vše stihlo. Den před odjezdem převážím moto k sobě na dílnu. Opatrně zajet, žádná divočina. Po cestě se mi uškvaří zadní brzda. Brzdu odpojuji a mrknu na to na dílně. Jedu jen s přední. Na dílně nacházím jen totálně upečené gumky na zadním třmenu. Jinak vše v pořádku. Nechápu. Snažím se sehnat sadu pro repasi třmenu, neúspěšně. Zachraňuje mě kamarád. Našel třmen z Yamahy, který má stejný průměr pístku. Tak ho rzkuchám a těsnění přehodím. Jdu vyzkoušet, všechno cajk. Dobře to dopadlo.

Po cestě si ještě půjčuji lednici do auto. Fungl nová nepoužitá. Naházím základní věci do auta, zbytek doložíme s Pavlem, který mě má vyzvednout.

Loučím se s rodinou a jedu na dílnu. Teda myslím , že jedu.....po nastartování zacítím divný smrad. Otočím se a auto lednice v plamenech. Zdechám motor a letím hasit. Shořel přívodní kabel k lednici a ještě mi dopálil auto. Tak už opravdu nevím co se ještě stane. Mezi tím , co jsem servisoval svou moto, cca 14 dní před odjezdem, mi volá Pavel....ty vole, mě to neřadí !!! No nic, dovez to a koukneme na to. O víkendu moto doveze a zjišťujeme, že odešla komplet spojka. Objednávám a hurá akce může začít. Spojka udělaná, Pavel spokojený. Defacto to byla první motorka, která byla připravena na Rumunsko. Moje byla rozpůlená, Lukáš urval nakopávačku na husqvarně, a skoro v den odjezdu se dozvídám, že Honzovi odešlo čerpadlo na KTMce. Honza se rozhoduje, že vyjede s Milanem později a zkusí dát KTMku do pořádku.

Já a Pavel odjíždíme o dva dny dříve za Lukášem. Do Branky u Opavy. Během dne má z čech dorazit ještě Sam, kterého naložíme na vlek. Proběhne pár pivek, motor mám cca zajetý, tak je třeba na KTMce vyměnit motorový olej a filtry. Tak se do toho pustím a neubráním se posměškům, prý zlatá Suzuki.....něco na tom je, přece jen KTM je něco zcela odlišného, 2 fitry, jeden v karteru, druhý v rámu, navíc se musí i odvzdušňovat. Nic, je hotovo a jdeme zase na pivko. Klábosíme a domluváme se, že pojedeme už zítra a zastavíme se v Maďarsku v termálních lázních. Objednávám ubytování přes booking a jde se chrnět. Sam už asi hodinu předem chrápe na stole :D .

Ráno vstáváme, zjišťujeme, že Pavel má 4 měsíce propadlou technickou na autě. Teď už s tím nic nenaděláme. Loučíme se a vyrážíme. Ještě ve Valašském Meziříčí kupujeme špeciálné plastické mazivo, protože máme suchou žehlišku na vleku a šíleně to vrže :D. Po pár hodinách kotvíme v Rábu. GPS nás navede k pěší zóně. Zastavujeme a jdu se s Pavlem podívat a pohledat ubytování. Po 20ti minutách ho nacházíme. Totálně schované, neoznačené a hlavně asi 20m od nás :D. Auta schováváme do podzemní hlídané garáže. Na hotel si bereme jen osobní věci. Po ubytování vyrážíme do termálních lázní. Ve složení já, Pavel, Lukáš a Sam. Po termálech jsme se pokoušeli sehnat něco k snědku. Nejobstojnější občerstvení nacházíme přímo pod hotelem. Jakýsi turecký kebab, či co. Dáváme první chod. Kebab v bulce. Jako druhý chod volíme celou pizzu o průměru 52cm. Nasyceni jdeme spát.

Vzhůru do Rumunska---

Další den vyrážíme na zbytek cesty. Je to jen nějakých 500km, takže pohoda. Cesta bez problémů. Poslední benzinka před ubytováním, tak tankujeme do kanystrů, aut i motorek. Pokračujeme. Odbočka z hlavní silnice a už nám zbývá jen 7 km. Cesta se změní v necestu a míjíme šílené díry. Maximální rychlost kolem 10-50km/hod. Na cestě se válí uříznutá koňská hlava, která se pak stává důvodem k rozpravovám, po několik večerů. Oněch 7 km jsme jeli cca 45 minut. Po cestě se ztracíme, tak se rozhodneme, že odpojíme jeden vlek a vydáme se pouze autem na průzkum. Jsem ani nevěděl, co všechno Peugeou vyjede a sjede :D . Kdesi v kopci nacházíme osamocenou babičku se psem a ta nám radí kudy dál. Tentokrát už jsme správně. Jsme na místě. Vítá nás paní domácí Bianca, její muž Juš a syn Andrej. Odstrojíme motorky z vleků a jdem vybalit. Jako první věc dáváme chladit alkohol do kolem protékající řeky, která má krásných 6 stupňů celsia. Po chvíli máme v sobě první pivko a Pavel už se čvachtá v ledové vodě. Magor :D. Do večera pijeme a bavime se.

1. den

Druhý den, hned z rána usedáme na motorky a vyrážíme na první seznamovačku s tímhle krajem. Po pár testovacích kolečkách mi zase shořela zadní brzda. Už to neřeším. Ani řešení nemám. Povoluji odvzdušňovák a zbytek Rumun bude hold bez zadní brzdy. Sjezdy budou o to zajímavější :D. Teď už jsme regulérně v plném počtu na cestě-necestě a pelášíme tam, kam nás Honza vede. Míjíme krásnou přehradu a napojujeme se na šotolinovou děravou cestu. Konečně to začalo a snad na dlouho asfalt zmizel. Pokoříme-nepokoříme pár výjezdů, pofotíme krajinu a jedeme kamsi do lesa na jídlo. Kousek před cílem mi uteklo přední kolo. Tak si říkám, že jsem musel v minulém životě asi zabít papeže. Znechucen dojíždím kluky. Už čekají u "hospody". Zkouším nafoukat, ale nic. Jdeme jíst. Pan domácí si spočítá počet hostů a nikde se nic neobjednává. Donese vodu a kořalku na stůl a zmizí dělat jídlo. Za chvíli přináší asi kg salámu, 36 párků, zeleninu, škvarky, plesnivky, pečivo, atd.. No, přežrali jseme se :D. Loučím se s klukama a jedu na ubytko opravit gumu. Pavel se přidá a jede smnou. Naštěstí- neštěstí mám v obou kolech haltry, tak se dá na šotolinách slušně pelášit. Jedu první, Pavel za mnou. Po nějaké době něco zaslechnu a to Pavel troubí ať zastavím. Ptá se jestli mám opravsdu píchlé kolo. Nestíhá mi a jedu prej šílenou kudlu :D. Děláme pár fotek a zjišťuji, že jsem urval i stojan (asi jsem toho papeže fakt zabil :D ). Dojíždíme na ubytko. Vytáhmu zouvačku a začnu přehazovat gumu. Dělám to přímo panu domácímu před dveřmi (jedině tam je stín). Jakmile mě zbystřil, otevřel dveře, vzal si křeslo, sedl si do dveří a němě koukal. Jen popcorn mu chyběl. Kolo přehozené. Duši prořezal právě haltr, tak jsem se rozhodl, že ho tam vracet nebudu. Nestalo se to poprvé. šroub na upevnění stojanu nemám. Poprosím procházejícího dědouška, který neumí ani slovo anglicky. Dotáhnu ho k motorce a ukážu, co vlastně po něm chci. Beze slova odchází. Teď si říkám....jsem v prdeli. Za minutu se dědula vrací i se šroubem, který pasuje jako originál. Nechápu. Už se s Pavlem na cesty dnes vracet nebudeme, tak se valíme osvěžit do řeky. Je přes 30 stupňů celsia, každý den. Dáme pivko a relaxujeme. Během dne přijíždí druhá skupina. Někteří očesaní bez blinkru, stupačky, atd... Probíráme a rozebíráme dnešek. Jdeme spát, Sam už opět spí asi hodinu na stole :D.

2. den

Další den vyrážíme pohromadě. Máme jisté cíle a ty nacházíme. Mě potkal karambol při hledání cesty v jedné roklině. Šel jsem 3x přes řidítka a na srázu se zastavil o strom. Kluci mě pomohli a vytáhli ven. Vše v pořádku, pokračujeme. Trochu se hledáme, protože jsme se rozdělily při hledání cesty. Jedeme se občerstvit do nedaleké vesnice. Trošku se rozpršelo, tak dáváme i nějaké pivka. Domluvíme cestu a jedeme za deště dál. Na tenhle úsek cesty strašně rád vzpomínám, protože Pavel už měl něco v krvi a v terénu jel bez zábran. Kdo nezná jeho styl, nepochopí. Ale vidět toho vola jak se někam škrábe i nohama-k nezaplacení :D. Jedeme pes hřebeny a dojíždíme v jednomu kamennému prudkému sjezdu, kterým protéká voda. Bez brzd lehnu 3x. I tak si myslím, že dobrý výkon. Pod sjezdem vytáhneme pivko z baťůžku ať dodržujeme pitný režim. Už nás tlačí čas, tak volíme lehčí cestu do místa ubytování. Tam nás čeká Bianca s palačinkama s domácím sýrem, nebo marmeládou. Nikdy bych nevěřil, jak je tahle kombinace famózní. Večer klasika, pivko.

3. den

Poslední aktivní den naší "dovolené" se rozdělujeme. Sam a Milan jedou kamsi po asfaltu. Honza zjistil, že mu z KTMky vyteklo gufero na šavli. Nezbývá než zkusit, co to vydrží a vyrážíme. Zanedlouho zastavuje Lukáš, že se mu nezdají taky přední tlumiče. Do dnes nevím co s tím má, ale šli lehce až na dorazy. Lukáš a Honza jedou zpět na ubytování a my s Pavlem jsme osiřeli. Domlouváme, že pojedeme na hřebeny a dnes dáme takovou pohodovou cestu, kde nám půjde hlavně o fotky. Cestu si nárámně užíváme a i nějaké ty fotky jsme ulovili. Chvíli jedeme jak na rallye, chvíli zase trial, a tak se to pořád střídá. S Pavlem už máme něco naježděno, tak už stačí jen, když na sebe kývneme a víme. Končíme dnešní putování a volíme cestu do obchodu. Chceme nakoupit sladkosti malému Andrejovi. Začíná pršet, tak v obchodě dáme každý 4 pivka, nějaké dobroty a fičíme na ubytko. Jsme překvapeni. Nikdo tam není. Takže Lukáš s Honzou se rozhodli jet i přes technické problémy. Paní domácí si pro nás připlavila domácí kotlíkový bobguláš. Vynikající dobrota, veškeré suroviny domácí. Luxus. Popijeme. Sam už zase skoro spí, ale už vypadá, že trénink se vyplácí :D. Jdeme spát.

Odjezd domů a nějaké takové zhodnocení...

Poslední ráno balíme, loučíme se a děkujeme za super ubytování. Vyměňujeme si kontakty, nasedáme do aut a vydáváme se na zpáteční cestu domů. Sjezd na hlavní silnici nám trvá opět 45 minut :D. Cestu jedeme na jeden zátah. Ač se nám technické problémy nevyhli, tak tenhle výjezd uzavírám jako nadprůměrný. Pavel projel dvakrát 3 státy bez technické a jako jediný neměl ani jeden technický problém. Toho transalpa nebude asi jednoduché rozebrat na trsátka :D . Doma v cíli mi tachometr ukazuje dnes najetých 1070km. Vítáme se s rodinou a tady bych chtěl moc a moc poděkovat svojí Vendulce, protože po celou dobu mi byla oporou a hnacím motorem !!!! Děkuji

Tohle rádoby vyprávění doplním odkazem na fotoalbum. Jen to nějakou chvíli potrvá, než se materiálem prohrabu. Pokud jste to dočetli až sem, tak děkuji za trpělivost a přehlédnutí mnoha gramatických chyb....spisovatel ze mě nikdy nebude :) .